Náš
svět je vskutku tajemný, ale myšlenky, co
stvořily kupříkladu tento článek, jsou
jednoznačně záhadnější. Co je to
myšlenka? Na myšlenky lze nahlížet
jako na určitý pohled vnitřních
zkušeností, jinak řečeno: Jsme tím, co
z nás vytvořily procesy uvnitř mozku. Stále si
neuvědomujeme, že jsme
výjimečné bytosti, a to
především kvůli tomu, že
přemýšlíme a máme ony
zmiňované myšlenky, kterým mimo
jiné vděčíme za všechno
možné, třeba za stvoření internetu nebo
chladničky.
My jsme totiž jako supersportovní automobil,
který může dosáhnout vysoké rychlosti
- 300 km/h, jenomže kvůli tomu, že nemáme o této
skutečnosti absolutně žádné povědomí,
jedeme maximálně 80 km/h. Ale jinak jsme výtvorem
svých vlastních myšlenek, o jejichž
síle nelze pochybovat, zejména když
díky nim člověk vzlétl k nebesům a doletěl až k
Měsíci! Když se zamyslíme nad tím, jak
vypadají naše města a obydlí, ale i
vzhled krajiny, není těžké pochopit, že za
tímto vším stojí
mozkové impulsy, kterým se odborně
říká - MYŠLENKY. Ovšem, co
je zdrojem těchto myšlenek, jež vyplouvají z
hloubi mozku na povrch do
všudypřítomné reality, to se
pokusí nastínit tato nezvyklá
úvaha.
Temná energie
Je evidentní, že svět je kontrolován
myšlenkami, jež jsou dvojího charakteru. Člověk
má dvě mozkové hemisféry - levou a
pravou, přičemž tyto dvě části mozku rezonují s
naší kladnou a zápornou povahou.
Doslova můžeme hovořit o tom, že se v našem mozku
vyskytují dva základní principy, JIN a
JANG, což je polarita - vesmírný zákon
o rovnováze.
Je důležité, abychom si uvědomili, že
výše popisovaná
dvoupólovost je ovládaná
neznámou silou, kterou astronomové odhalili
nedávno ve vesmíru. V kosmu byla
objevená hypotetická energie, tj.
takzvaná - TEMNÁ ENERGIE, jež se
rozprostírá napříč celým
vesmírem. Co o této temné energii dnes
víme? Snad jen to, že podle výsledků
provedených simulací, musí existovat!
S jistotou však lze říci, že působí na
expanzi vesmíru. Jak může temná energie souviset
s lidským mozkem a myšlenkami, asi
každého tato otázka napadne. Avšak na
tento těžko zodpověditelný dotaz, se
naskýtá poměrně jednoduchá odpověď.
Domnívám se, že uvnitř lidského mozku,
lze tuto hypotetickou temnou energii kupodivu detekovat, což může
být šokující
zjištění, které by poodkrylo jednu z
velkých záhad kosmického hlavolamu.
Proč by se temná energie měla nacházet v
lidském mozku, když se předpokládá, že
působí ve vesmírném
prostředí, které přece s lidským
mozkem nemá vůbec nic společného,
konkrétně s šedou kůrou, jež tvoří
tuhle organickou tkáň mozku. Nejspíš
temná energie stála za prvotní
myšlenkou, z jejichž proudů povstal kompaktní
vesmír v této jeho nádheře a půvabu.
Jestliže je lidská bytost komponentním prvkem
kosmického konstruktu, nepochybně se musí v
mozkovém nitru vesmír vyskytovat. Jak nahoře, tak
i dole, to jest zákon analogie, jemuž je člověk od
svého zrození podřízen!
Vesmírná myšlenka
Kde vznikají myšlenky (?);
samozřejmě v různých částech mozku,
tudíž jsem přesvědčen, že jakýsi
vnitřní kosmos v hlavě člověka bude se
vší pravděpodobností existovat, což je
vskutku velkolepý objev, potvrzující
předchozí domněnku o temné energii. Představme si
náš mozek jako počítač, ve
kterém je spuštěno více procesů
najednou.
Aby tohle vše mohlo bez problémů fungovat,
musí být počítač nepřetržitě
napájen elektřinou, bez tohoto zdroje by
veškeré procesy v tomto paměťovém
zařízení ustaly. Stejné
podmínky panují ve vesmíru, i tam
musí být „cosi“ jako je
elektřina (v tomto případě mám na mysli - temnou
energii), co vytváří
veškeré reakce, aby kosmos v
přeneseném slova smyslu nevychladnul.
Jak je patrné ve výše
uvedeném příkladu, existence universa je
spjatá s touto temnou energií, kterou můžeme
považovat za myšlenku, ve které je vše
dokonale nastavené tak, aby fungoval vesmír
neomezeně. Jestliže je kosmos z tohoto úhlu pohledu
„myšlenkou“, pak je
nepochybné, že k tomuto počinu došlo v mozku. V
jakém mozku (?), to ponechám na
čtenářově představě a fantazii.
Makrokosmos či Mikrokosmos, to jest pořád jeden Kosmos!
I když vědci nevakuovanou energii označují za
temnou sílu, nebojím se tvrdit, že tenhle
neidentifikovatelný zdroj, je skutečně tou tvůrčí
myšlenkou jednotného – UNIVERSA. Z
tohoto konceptu (myšlenky) se vytvořil systém, tj
energie, hmota a gravitace. Tyto tři
fundamentální vesmírné
pilíře však nevznikly z náhody, ale z
mimoprostorové myšlenky, která tyto
tři ukazatele zhmotnila do této pozorovatelné
reality. Z tohoto konstatování snadno můžeme
dojít k odvážnému závěru o
mikrokosmech, v jejichž sférách se mohou
vyskytovat identicky stejné vesmíry, jež jsou s
tímto naším universem ve
všech jeho aspektech totožné.
Představte si, kolik lidí dnes žije na
naší planetě, tj. cca sedm miliard obyvatel,
takže kdyby se vesmír nalézal v nitru
každé lidské bytosti, stala by se jeho
nekonečnost fenomenální ukázkou
absolutní abstraktivity, to jest labyrint, co
nemá cestu tam, ani zpět. Také ve
zvířecích mozcích se mohou tyto
mikrokosmy vyskytovat, stejně jako u člověka, akorát v tomto
případě bude platit tohle pravidlo; čím
inteligentnější stvoření,
tím bude vyspělejší koncept
vnitřního universa. O mnohosti
vesmírných národů ani nemluvě, neboť v
nekonečném universu jich bude nejspíš
tolik, kolik je hvězd ve viditelném vesmíru.
Je pochopitelné, že vše
výše uvedené
vyznívá poněkud absurdně,
zvlášť když v této úvaze je
na lidský mozek pohlíženo jako na biologickou
tkáň, ve které je umístěn
funkční vesmír, v němž kromě planet a
sluncí, nalezneme ještě onen zázrak
života, nutno dodat v jiném rozměru a realitě. Proto bychom
měli podobné sci-fi úvahy vnímat s
určitým nadhledem a pochopením, neboť odpor či
strach v tomto případě nejsou vůbec na místě!
Komunikace mezi Nižším a
Vyšším vesmírným
světem
Pokud by bylo pravdou, že v nitru lidského
mozku se nachází mikrovesmír,
čím bychom mohli být pro jeho obyvatele?
Dokážu si představit, že i Bohem! Není divu, že
se v tomto případě naskýtá
logická otázka – je možné s
tímto teoretickým vnitřním
vesmírem, navázat kontakt či spojení?
Může někdo z vnitřního universa komunikovat se
svým Bohem (?), i takhle si lze tuto opovážlivou
otázku položit. Jenomže v tomto směru jde o
všeobjasňující dotaz,
kterýžto může lidskému rodu, tedy nám
pozemšťanům, odhalit tajemství
stvoření a smyslu tohoto kosmického
výtvoru.
Vraťme se ale ještě jednou k výše
předloženému dotazu; lze se nějak spojit s tímto
vnitřním vesmírem? Domnívám
se, že to možné je, ovšem za předpokladu, že tomu
budeme bezmezně věřit, protože to je důležitá
podmínka, jež nám něco takového může
umožnit. Nadarmo se neříká, že víra
hory přenáší! V každém
případě si musíme uvědomit, že komunikovat s
námi mohou jen nejvyspělejší formy
života, které jsou v tomto vnitřním
vesmíru duchovně
nejvyzrálejší. Také lidstvo
na této úrovni bytí se
neustále vyvíjí, proto
předpokládám, že v tomto mikrokosmu tomu nebude
jinak. Z toho lze usoudit, že jen některé entity či
národy v tomto vnitřním prostředí,
mohou s naším vědomím vejít
v kontakt.
Pokud na této úrovni bytí dojde k
naší smrti, nastává logicky
i v tomto vnitřním vesmíru exitus, kosmologicky
řečeno - Velký krach, to je atomární
zhroucení a zároveň zánik
celého universa. Samozřejmě čas ve vnitřním
vesmíru plyne diametrálně jinak, než je tomu v
naší přítomné realitě.
Kupříkladu jeden rok našeho života, může v tomto
rozměru představovat miliardu let.
Je nutné si uvědomit, že mezi makrokosmem a mikrokosmem
neexistuje lineární čas, ani
žádné jiné propojení, takže
otevřít komunikační kanál –
bránu, mezi těmito dvěma
dimenzionálními rovinami, mohou jen vysoce
vyspělé civilizace či entity. Ovšem kdyby se o
něco takového pokusila nevyspělá
stvoření, nastala by tam, nebo tady, katastrofa
apokalyptického charakteru. Bohužel, občas se cosi
takového přihodí, což se okamžitě
projeví tragicky! Níže porozumíte
tomu, co bylo tímto myšleno.
Na tuto zkušenost se nelze dostatečně připravit
To, co někdy moderní psychiatrie označuje za
duševní poruchu či pocit
selhání, to se projevuje kupříkladu
vnímáním vnitřních hlasů,
které jsou ukázkovým
příkladem toho, jak se nějaká vyspělá
entita uvnitř našeho mozku, pokouší s
námi navázat spojení, a to
prostřednictvím kanálu CNS (Pozn. CNS je
centrální nervová soustava), z jehož
frekvenčních impulsů vycházejí
myšlenky do našeho prostoru a času.
Vzpomeňme na medializovaný případ Američana
Kevina Dahlgrena, který byl obžalován ze
čtyřnásobné vraždy. Psychiatrička Milena
Zimulová po vyšetření
podezřelého vypověděla, že jí Kevin Dahlgren
sdělil, že noc před činem slyšel hlasy, jež mu
říkaly, že musí rodinu zabít. Kvůli
chybné komunikaci, z níž vzešlo
nesprávně formulované slovo - zabít,
což mohlo mimochodem znamenat - vejít (vejít ven
a komunikovat), které se neustále v hlavě
Dahlgrena opakovalo - vejít, vejít,
vejít, přičemž on slyšel dokola jen
zabít, zabít, zabít, až nakonec tomuto
tlaku podlehl.
Jenomže v době spáchání tohoto
hrůzného činu, netrpěl Dahlgren žádnou
duševní poruchou! Proto
předpokládám, že tohle může souviset zrovna s
tím, co jsem popisoval výše.
Nevyzrálá civilizace či entita
působící vnitru lidského mozku,
iniciovala pokus o spojení s Kevinem Dahlgrenem,
který nebyl na tuhle mimořádnou situaci
mentálně připraven, a proto vše skončilo
čtyřnásobnou vraždou. Tudíž se
stává tento článek dobrým
návodem k tomu, jak se připravit na
eventuální komunikaci s vnitřním
kosmickým světem, a nepropadnout přitom stejnému
šílenství.
Obdobných případů, kdy k lidem
promlouvají neidentifikovatelné
vnitřní hlasy, bylo ve světě zaznamenáno
víc než dost. Uveďme si některé
případy, abychom pochopili, že fenomén s
vnitřními hlasy se zakládá na
reálných zkušenostech. Johanka z Arku,
přezdívaná jako Panna
orléanská, už od svých 14 let
slýchala vnitřní hlasy, v nichž
slyšela anděly a světce. Další slavnou
osobností, která prožívala
všechny výše popisované
symptomy, nebyl nikdo jiný než Svatá Hildegarda z
Bingenu.
Tato vizionářka a prorokyně tvrdila, že od svých
tří let naslouchala vnitřnímu hlasu, jež
jí přikázal, aby všechny
své zážitky podrobně zapisovala.
Domnívám se, že tuto ženu, která
vešla ve známost jako léčitelka a
znalkyně přírody, nelze označit za prostoduchou
schizofreničku.
Všechny výše popisované
události jsou hypotetickým důkazem
vnitřního vesmíru, který se v
některých případech může projevit i negativně,
ovšem musím podotknout, že v mnoha
jiných situacích je navození
komunikace mezi Nižším a
Vyšším světem, přesněji řečeno mezi -
Vyšším a Nižším
JÁ, pro kohokoliv z nás velice
obohacujícím zážitkem, jež
přináší mnoho výhod,
pakliže nepropadneme strachu a emocím, viz případ
Kevina Dahlgrena. Na tuto zkušenost se nelze nikdy
dostatečně připravit, buď to dopadne dobře, nebo s tragickým
vyústěním. Nicméně informovanost může
posloužit jako dobrá prevence, protože nikdo dopředu
neví, kdy bude vnitřním vesmírem
osloven!
Kolik různých osobností se s tímto
nevysvětlitelným zážitkem na vlastní
kůži (sluch) již setkalo? Je pochopitelné, že
většina lidí kvůli obavám a
výsměchu nikdy nepřizná, že
slyší vnitřní hlasy, jež mohou
pocházet ze zmiňovaného vnitřního
vesmíru.
Možná je
celý vesmír jedním
obřím mozkem, jehož jsme součástí
Takže, když už jsme se v tomto článku dozvěděli
významnou informaci o tom, že kdo
slyší svůj vnitřní hlas, tak
nemusí být vždy postižen vážnou
duševní chorobou, mohli bychom se už konečně
posunout k finálnímu rozuzlení: Jsou
ve vesmíru námi pozorované
hvězdné formace a galaxie součástí
většího komplexu, který je uložen v
mozku neznámé Bytosti - která v tomto
ohledu představuje atributy BOHA?!
Dost možná jsou obří galaxie v tomto
vesmírném prostoru jakýmisi neurony
(nervovými buňkami), jež vytvářejí
organickou materii této bytosti, čili pro Boha, jehož obraz
se může podobat humanoidnímu vzhledu člověka. S
tímto postojem dokonce koresponduje biblický
citát, který hovoří o tom, že člověk
byl stvořen k obrazu Božímu a k jeho podobě.
Vesmír má v tomto kontextu s
naším mozkem mnoho společného, o tom
svědčí leckteré indicie, které
naznačují, že tahle fantaskní úvaha
není daleko od pravdy. Vezměme si například
zmiňované neurony, bez těchto buněk by
žádné myšlenky nevzešly. Co
ale o těchto buňkách můžeme říct?
Vysílají elektrické impulsy,
které se šíři rychlostí 400
km/h. V lidském mozku se nachází cca
100 miliard neuronů, a to je energetická síla,
jež by dokázala rozsvítit jednu
žárovku. Aby toho nebylo málo, tak si představte,
že každá buňka neuronu je propojena s tisíci
dalšími jinými neurony, což
vytváří jakousi mezihvězdnou síť
uvnitř lidského mozku.
Tyto
výboje neuronů navíc nápadně
připomínají záblesky světla, jež jsou
vizuálně podobné těm zábleskům z
neutronových hvězd, jejichž intenzitu sledují s
velkým zájmem současní
astronomové. Jak je tedy patrné,
kosmické zákonitosti jsou si v ledasčem
podobné s lidským mozkem, ale tento
neuvěřitelný soulad nelze výstižněji popsat ani
slovy, ani tímto článkem, nýbrž
přitažlivým obrazovým sdělením,
které už vůbec nepotřebuje žádný
komentář. Věřím, že níže
umístěný obrázek, je tou
nejlepší možnou tečkou a
završením myšlenky o
kosmickém mozku.
KONEC
REKLAMA