SVĚT
POD KOPULÍ
30.04.2018
Josef Čáp
Jednoho
dne se cosi přihodilo, a to něco na planetu Zemi přineslo
tajuplný život, o jehož původu nemáme
sebemenšího ponětí. Ale to je asi tak
vše,
co můžeme o naší domovině
hýřící
životem říct. Proto žijeme pořád v
nejistotě,
kterou můžeme připodobnit k amnézii
zastírající vše o
našem
záhadném původu.
Máme zpřetrhané nitky s
prvotními kořeny lidstva, a díky tomu se
točíme v
nekonečném kruhu zapomnění, aniž bychom měli
představu o
tom, co stojí za tímto kosmickým
mystériem,
do jehož sféry neodmyslitelně patříme. Aby jste
vůbec
pochopili, proč je zapotřebí znát svou minulost,
pak je
nutné, abyste si představili tu nepopsatelnou hrůzu,
kdybyste ve
svém životě nepoznali vlastních rodičů, ba co
víc,
dokonce celé své příbuzenstvo, což je
základ rodinného svazku, jenž určuje přesně to,
kým doopravdy jste.
Jakmile budete postrádat citové vazby s
vaší biologickou rodinou, tak čas od času se u
vás projeví zoufalství či
emocionální tíseň, protože bez
krevního
pouta jste společenským vyvrhelem, ať už jste si toho vědomi
nebo ne. Veškerá lidská společnost je
na tom
podobně, jako ve výše popisovaném
příkladu,
poněvadž Člověk moudrý - Homo sapiens, je vnitřně oslaben
tím, že mu chybí zásadní
informace o
svých biologických prapředcích. Jsme
snad
štvanci ve vesmíru?
Vyprázdněnost takového druhu se nepochybně
promítá do kolektivního
vědomí, v
němž je zaset strach a beznaděj, s čímž
souvisí
nepřiměřené násilí
projevující se
uvnitř lidské psychiky, potažmo v populačním
rozměru
globalizované civilizace. Moderní psychologie
hovoří o strachu, jako o spouštěči agrese,
kterážto z láskyplného
stvoření - ČLOVĚKA,
generuje egoistickou bytost, a to mentálně orientovanou na
krutost a nenávist, rezonující s
militantním intelektem.
Nevědomost je sladká, i když má nahořklou chuť
Nelze vyloučit, že pocházíme z jiné
planety či
galaxie, proto jsme postiženi kolektivní ztrátou
paměti.
Kdyby se jednoho dne potvrdilo, že pocházíme
odjinud, a
to z jiného koutu vesmíru, tak by to změnilo
naše
dosavadní postoje a uvažování vůči
všem
přijímaným hodnotám, které
se negativně
podepisují ve vývoji rozpolceného
lidstva. Asi
bychom jinak hleděli na svou existenci, pokud by se tento proces
snoubil s vyváženým pokrokem a
evolucí, neboť ta
je postavena na fundamentech dávnověku. Mějme na paměti;
vše se odvíjí od základu,
ať už jde o dům
či civilizační vývoj.
Zvědavost je hnací silou inteligentního
myšlení, přičemž odhalené
poznání o
našem zrodu a skutečné minulosti, představuje
nevídanou událost, protože pravda o
vytracených
dějinách lidstva, by už konečně mohla ukončit
veškeré triviální konflikty
a terorismus,
který se zhoubně rozmohl po celém světě. Faktem
je, že
tuhle výše uvedenou domněnku, nemůžeme
prozatím
dokázat, ale ani vyvrátit, ať už to
zní jakkoliv
šíleně! Co vlastně víme?
Věřte mi, že přes veškeré nabyté
znalosti,
jakých bylo dosaženo za uplynulé
půlstoletí,
jistotu máme jedině v existenci vlastního života,
který nám nyní umožňuje zpracovat text
v
této otištěné úvaze.
I když máme k
dispozici vyspělé
moderní
technologie, s jejichž pomocí lidské oko
proniká
do mikrokosmu a makrokosmu, očividně nedokážeme proniknout
do
hloubi neprobádaného kosmického
prostoru, v němž
se kdesi zrodilo lidské stvoření, pakliže se
nespokojíme s všeobecně
uznávaným
vysvětlením, o něž se opírá
evoluční teorie
od Charlese Darwina. Co stojí za tím, že je
moderní společnost vytržená z
historického
kontextu, o němž bychom měli alespoň něco málo vědět?
Příčin může být celá řada,
kupříkladu
devastující požár, který ve
starobylé alexandrijské knihovně, zničil
veškeré spisy a moudrost starověku, ale
taktéž přírodní či
nepřírodní
katastrofy, zejména válečné konflikty,
prostě
vše se mohlo podepsat na skartaci dějin lidstva. V tomto
směru lze říci, že náhoda stojí za
vším, nebo je v tom snad
jakýsi záměr?
Co
myslíte...?
Ačkoliv nemá smysl se dopodrobna zabývat
vším, co souvisí s výmazem
světových
dějin, přesto nelze přehlédnout, že elita nemá
zájem na tom, abychom dešifrovali
různými
mýty opředenou minulost, z níž jsme
dokráčeli až
sem do dnešního digitálního
věku.
Důvěryhodné informace o uběhlém
časovém
vývoji, jsou v tuto chvíli pro budoucnost
jakýmsi
způsobem upravené, tudíž za dvě stě let se může s
nadsázkou přihodit, že se na
školách bude
vyučovat
dějepis, v němž říšský vůdce a
kancléř
Adolf Hitler, bude vylíčen jako bojovník za
svobodu a
mír! To se může skutečně přihodit (!),
zvlášť
pokud by k takovéto dezinformaci přispěla pohroma v podobě
globálního konfliktu, případně
nečekaná
zkáza
pocházející z kosmické
sféry,
která by lidstvo připravila o zdroj důležitých
informací.
Doopravdy, nejistota a
strach jsou zjevnou příčinou
mnohých nedorozumění, konfliktů a
válek, neboť to
je živná půda, jež vyživuje cosi, o čemž si
nedovolím
přemýšlet. Každopádně by
nám neměli unikat
určité aspekty o tomto světě, v němž jsme svým
duchem a
spiritualitou přítomni. Jen si představte, kdybychom na
tomto
světě měli všeho dostatek, nikdo by tady ničím
nestrádal, každý by mohl uspokojit své
nejniternější touhy a potřeby. Kdyby tomu tak
bylo, ve
světě stále přetrvávající
krutost a
násilí, vše by nepochybně pominulo!
Možná, že takto vysněný domov
máme na
dosah ruky, akorát jej musíme uvnitř sebe sama
nalézt, jinak ho nikdy nepoznáme. Jde o to, že
náš život ubíhá jako voda,
odejde tak
rychle jak přišel, aniž bychom porozuměli jeho obsahu a
sdělení. Kdybychom se z této noční
můry probudili,
tak někde ukrytá pravda v našem
nevědomí, mohla by
vyplout na povrch, a to je první krok k tomu, z něhož vede
cesta
k vítězství ducha nad hmotou.
Než se tak stane, budeme snít dál svůj sen,
který
nám znemožňuje se povznést nad
pomíjivým životem, v němž je nutné
vyzařovat
lásku a empatii, aby již více nebyl - člověk
člověku
vlkem! Uvědomme si prosím jedno, kosmos je
kanibalské
prostředí, v němž nás může cokoliv smlsnout jak
malinu. Z
tohoto důvodu je jednota celého lidstva,
podmínkou
civilizačního přežití.
Čemu vděčíme
za život...?
Rozumím tomu, že obdobná
zamyšlení se u
mnohých čtenářů nemusí setkat s
pochopením,
zejména pokud splácíte
hypotéku, nebo se
potýkáte s nízkou životní
úrovní a nedostatkem volného
času atd.,
přesto věřte tomu, že tyto uvedené nesnáze ve
vašem životě, v porovnání s
vesmírnými hrozbami, které mohou
kdykoliv
naši planetu ohrozit, jsou nevýznamnou
marginálií, nad níž není
třeba
přemýšlet ani naříkat.
Náš
život v kosmu
visí doslova na
vlásku, neboť nad událostmi ve vesmíru
nemáme absolutně žádnou kontrolu. Co
tím chci
říct?... Pokud sami sebe ohrožujeme jaderným
konfliktem,
čehož jsme nyní svědky, v první řadě mezi
Západem
a Východem, respektive Ruskem,
přicházíme takto o pozitivní energie
působící na udržitelnost pozemského
života. Tyto
planetární síly jsou ve
vzájemném
vztahu s lidským vědomím, a pokud je z
nějaké
příčiny narušena duchaplnost celého
lidského rodu, samočinně je tím zasažen
(postižen)
systém planetární
ochrany.
A to je závažný problém, jehož dopady
mohou
zapříčinit vymírání
veškerého
života, který se na této planetě vyskytuje,
člověka
nevyjímaje. Představte si
naši planetu jako -
KOPULI, která je chráněna neprodyšnou
atmosférou, jejíž hranice oddělují
pozemský
svět života, od vesmírného prostoru tmy a chladu.
To jest
velice tenká vrstva mezi životem a smrtí, takže
bychom o
tomto štítu měli mít nějaké
povědomí, zvlášť když se
nám nebeská
hradba/klenba rozprostírá nad našimi
hlavami a lze
na ni kdykoliv pohledět. Jaká je ale spojitost mezi
mentálními energiemi a naší
existencí ve vztahu k této kopuli?
Na tuhle naši planetu lze hledět z mnoha různých
úhlů pohledu, jedni ji považují za placku či
kouli,
jiní jsou přesvědčeni, že to je kosmický
koráb s
uměle vytvořenou biosférou. Buď jak buď, ale
pokuste se
minimálně zamyslet nad tím, v čem tkví
dokonalost
atmosférického krunýře,
díky jehož
působení jsme my lidé na povrchu Země na živu.
Domnívám se, že se klidně můžeme přiklonit k
názoru, že tahle pozoruhodná planeta byla
stvořena za
účelem zachování života, aby se tady
zázrak
proměny (život) mohl samovolně rozvíjet. Co z toho
vyplývá? Cosi mocného a
zároveň
nadpřirozeného, vymykající se času a
logice,
tím nemám na mysli mimozemskou inteligenci,
stvořilo
tuhle planetu s touto kopulí, kterou označujeme za tlakovou
atmosféru, aby tu byl zaset život v plné jeho
nádheře a důmyslnosti, což je důvod proč je
náš
svět pod drobnohledem.
Dokud se v
této sféře bytí život
rozvíjí, přičemž lidé budou tvořit
chrámy a
malby, hudbu či humor, literární díla
atd.,
poskytuje nám kopule dostatečnou ochranu před
veškerým nebezpečenstvím
vesmírných
sil, které nás ohrožují každodenně na
životě.
Koneckonců k tomuto účelu byla stvořena! Ale i kdyby za
jejím vznikem stála vtipná souhra
náhod,
nemůžeme ji poškozovat, případně do těchto
nebeských struktur jakkoli zasahovat.
Jaderné testy
v minulém století, čili jaderné
exploze v
atmosféře, vykonaly své.
Kvůli těmto pokusům s atomem, je kopule natolik
oslabená,
že se stala propustnou! A to má
nedozírné
následky na životní prostředí a život
vůbec. Nelze
vyloučit, že za celosvětovým nedostatkem vody a
vodních
srážek, stojí poškozená
kopule, skrz
níž životadárná voda uniká
do
volného kosmického prostoru.
S tímto úbytkem souvisí
klimatické změny a
extrémní výkyvy počasí,
tudíž
musíme čelit z roku na rok
intenzivnějším suchům a
globálnímu oteplování, a
tyto
devastující dopady na životní
prostředí,
věda s pomocí takzvaného
geoinženýringu, se
snaží zmírnit. Jenže tato
ochranná kopule
funguje na principu lidské kůže. O kůži se můžeme
dočíst,
že to je největší lidský
orgán,
který má kromě estetické funkce i řadu
dalších důležitých úkolů.
Chrání nás před infekcí,
tvoří
bariéru mezi námi a vnějším
prostředím, udržuje stálou tělesnou teplotu,
zadržuje v
těle vodu, umožňuje zbavovat se odpadních látek,
dovoluje
vnímat teplo, chlad, dotyk a podílí se
na tvorbě
vitamínu. Kopule je z tohoto úhlu pohledu
živý
organismus, nikoliv plynný obal, jak jsme se to učili ve
škole.
Čím více si budeme vážit života a jeho
projevů, o
to účinnější bude ochrana kopule a
všeho,
co se pod ní nalézá. Jakmile sejdeme
ze své
cesty a vydáme se vstříc
drancování
deštných pralesů, nemilosrdným
válkám a usmrcování
lidského stvoření,
výrobě zbraní hromadného
ničení,
satanské chamtivosti, potom nelze očekávat nic
jiného, než zeslábnutí této
kopule, na
níž jsme existenčně odkázáni, a to
nevěstí
pro pozemské obyvatele nic dobrého!
Jelikož je všechno se vším
vzájemně
propojené, nepochybuji o tom, že se na kůži
odráží
celkový stav organismu. S
naší kopulí
jsme na tom obdobně, poněvadž je tahle
atmosférická
krusta pupeční šňůrou, spjatá se
všemi
živými bytostmi na této
planetární domovině.
Z výše uvedeného lze
vyčíst, že
domnělá kůže, tedy kopule naší
planety, reaguje
vždy na různé podněty, které se na Zemi
odehrávají. Jestliže politici a
vládcové nejmocnějších
států světa s červenými tlačítky od
nosných raket s jadernými hlavicemi,
hrozí
všemu lidstvu atomovým holocaustem,
spontánně se
takové siláctví
(šílenství) vrací jako
bumerang do
té země, z níž byly slova smrti do
éteru
vypuštěna.
Nad
vším bdí hvězdné
vědomí
Proč si máme myslet, že existuje kolektivní duch
lidstva,
který je domnělými čakrami spjat s
naší
ochranou kopulí? Jde o to, že kopule byla stvořena za
účelem ochrany veškerého života, jemuž
dominuje
člověk. Kým byla stvořena…? To je na
jiné
téma. Nicméně, kdyby nebyla, tady na
Zemi by se
nevyskytoval žádný život!
Účel poskytuje srozumitelné
vysvětlení, což
znamená, že Tvůrce kopule nebude tolerovat
arogantní
chování lidského
společenství, protože
sebevražedné tendence u současné civilizace,
nerezonují s životem, ale spíše se
smrtí, o
níž vyšší vědomí
nestojí,
zvlášť když je naše
býtí
podmíněno růstem a evolučním
dospíváním.
Kopule je dominantou nevšední moci,
hodná
génia hvězdného tvoření a ducha
nadčasovosti, za
nímž se skrývá neobyčejný
nádech
a výdech existenčna. Jsme jako rybičky v
akváriu, neboť naším smyslem života je
sám
život,
abychom uspokojili Chovatele, který v chovu
exotických
ryb našel zalíbení. Akvaristům
exotických
rybiček se za vynaloženou práci,
dostává
jakéhosi uvolnění, a to
souvisí s psychickým
potěšením,
které je důležité v životě, zejména
pokud
jste v neustálém stresu.
Odreagování je v
tomto případě odpověď na to, proč se zabývat
chovem
akvarijních ryb.
Nyní si položme otázku, co učiní
akvarista,
který zjistí, že jeho obdivované
okrasné
rybky zdegenerovaly až tak, že přišly o barvu a svou
přirozenou
krásu, na kterou byl právem hrdý? A
když se k tomu
připočte ještě fakt, že se tento chov
začíná
vzájemně požírat, fyzicky masakrovat
surovým
způsobem, že v akváriu nezůstane jediná rybička
bez
újmy na zdraví a tělesného
poškození,
nelze za těchto okolností dojít k
jinému
závěru, než že je zapotřebí
takovýto chov
obměnit.
V přeneseném slova smyslu, tomuto
digitálnímu světu
hrozí cosi podobného, pakliže už nebudeme u
hvězdného vědomí vzbuzovat chovatelův
zájem o
náš vývoj, který je
smysluplný jen
za předpokladu, že se budeme rozvíjet na fundamentech
života,
což je jediná podmínka toho, abychom nedopadli
stejně,
jako naši prapředci v dávnověku, kteří
byli
zahubeni velkou potopou! S ohledem na současné
globální dění, je zde
oprávněná
obava, že už nadešlo období, kdy
„VELKÝ
AKVARISTA“ přistoupí k obměně zkaženého
chovu. Ať
už to vyzní jakkoli, nedopusťme, abychom ztratili ve
svých srdcích lásku a soucit, neboť
tyto dva
atributy z nás činí
výjimečné tvory,
jejichž chovu (existenci) má smysl se plně věnovat.
Nemáme
mnoho času, ale naděje umírá
poslední. Jediné, co nám
zbývá, je
vyslovit modlitbu, protože její
spirituální
energie
mohou proniknout až k zmiňovanému HVĚZDNÉMU
VĚDOMÍ. Čím víc
nás
bude, tím je větší naděje na
záchranu
a pokračování lidského rodu.
Následující text, jež jsem s
vděčností
přijal a v tomto článku s nadšením
zveřejnil,
pochází od mého
kamaráda a jeho syna,
kteří se zhostili nelehkého úkolu, na
jehož konci
se zrodila z dobrého ducha
vycházející
modlitba k Pánu Věčnosti, která se
týká
současného a ne příliš
povzbudivého
mezinárodního dění. Samozřejmě,
všem
čtenářům je tahle upřímně
procítěná
modlitba níže k dispozici. Modlit se však
nemusíte,
pokud nechcete, stačí otevřít srdce
dokořán a
mocná slova prosby posílit
svým
vnitřním souhlasem. Nic víc a nic
míň,
není
třeba vykonat, poněvadž někdy i málo, je víc než
moc...
-konec-