Obavy a strach
nemusí být vždy na škodu,
zvlášť když v nás
vyvolávají odpor proti agresi či
válce, neboť globální konflikt mezi
velmocemi může vypuknout nečekaně kdykoliv, třeba zítra. S
tímto mým pohledem rezonuje citát
Karla Čapka, který prohlásil:
„Mír mezi národy je
závislý na míru v lidech
samých.“
Když se rozhlédneme kolem sebe, co uvidíme?
Kupříkladu, dnešní
fotbalové či hokejové stadiony se staly
místem organizovaných bitek, bojištěm
chuligánů, kteří se sportovním duchem
nemají vůbec nic společného. V jiných
oblastech lidského soužití to bohužel
nevypadá o moc lépe, s
násilím a záchvaty
neodůvodněného hněvu se setkáváme v
běžném životě na každém kroku. Když člověk prahne
po zlu, co asi dostane?
V téhle apatii se lidstvo nacházelo
nesčetněkrát, a co z toho pokaždé vzniklo?
Válka! Je evidentní, že z historie se zřejmě
poučit nelze, poněvadž pak bychom neznali význam těchto
slov: Holocaust (tj. hebrejsky neštěstí,
zničení, pohroma), Genocida (tj. zločin
vyvražďování národnostních,
etnických, náboženských a
rasových skupin) a jiná
pojmenování spjatá s terorem.
Za vším stojí pravděpodobný
kolaps energií a surovin!
Současná
krize na Ukrajině připomíná prozatím
válku slov, do Evropy stále proudí
ruský plyn i ropa, máme pocit jakoby se nic
závažného nedělo, zatímco
světový mír se otřásá v
základech. Rusko opět získalo
vytoužený pocit uznání a respektu,
legendární duch sovětského svazu znovu
ožil, přeruší se kvůli tomu již
započatý proces integrace Ruska se západem?
Situace na Ukrajině je nepřehledná,
neuvážené silácké projevy
mohou proto způsobit víc škody než užitku.
Rozjetý vlak nejde tak snadno zastavit, máme snad
nakročeno k dřívějšímu militarismu,
který nás může vehnat až do vojenského
konfliktu nedozírných
následků?
Pohlédneme-li
zpět do minulosti, třeba na první světovou válku,
odhalíme mnohé (nečekané) souvislosti,
které se podezřele shodují s
dnešní krizí na Ukrajině. Na internetu
se dočítáme, že před první světovou
válkou došlo k rozporům mezi světovými
mocnostmi v zápase o sféru vlivu, zdroje surovin,
odbytiště a trhy. Na Ukrajině se kromě uhlí,
železné rudy, chromu, niklu, grafitu a manganu,
nacházejí rovněž rozsáhlá
ložiska břidlicového plynu, která by při
současné spotřebě vystačila této zemi cca na 70
let.
Podle odhadu amerického Úřadu pro
energetické informace (EIA) má Ukrajina
třetí největší zásoby
břidlicového plynu v Evropě, a to v objemu asi 1,2
biliónu metrů krychlových. O
ukrajinský břidlicový plyn je mezi
nadnárodními těžařskými společnostmi
nebývalý zájem, zejména z
toho důvodu, že těžba břidlicového plynu je spjata s
nesmírným bohatstvím (ziskem), ale
také zdravotními riziky.
Břidlicový plyn se získává
takzvaným frakováním neboli
hydraulickým štěpením. To funguje tak,
že se do země pod velkým tlakem vhání
voda s obsahem nebezpečných
chemikálií, které umožňují
těžbu břidlicového plynu. Tyto chemické
látky mohou do značné míry znehodnotit
podzemní ložiska pitné vody.
Mnohé
evropské země se raději zřekly těžby břidlicového
plynu (tj. Francie, Německo, Polsko) především
kvůli zmiňovaným zdravotním rizikům a
znečištění životního
prostředí. Je známo, že Ukrajina patří
k nejkorupčnějším státům na světě, moc
peněz zde rozhoduje prakticky o všem.
Asi není náhoda, že tato země
zmítaná korupcí a častými
revolucemi, skýtá
nadnárodnímu těžařskému průmyslu
neomezenou kontrolu, při dobývání
břidlicového plynu, navzdory všem
výše uvedeným ekologickým
hrozbám.
Jakmile by se nečekaně zvýšila
úmrtnost Ukrajinců v důsledku této
toxické těžby, vše by bylo v tomto prostoru
korupce zameteno v tichosti pod koberec, nebo přičteno na vrub radiaci
ještě z dob černobylské havárie, o
laciné pracovní síle nebudu ani
hovořit. Minulý rok podepsala Ukrajina s
americkým energetickým kolosem Chevron smlouvu
týkající se společných
výnosů z těžby břidlicového plynu.
Také společnost Shell nezůstala pozadu, a podepsala smlouvu
s Ukrajinou na těžbu břidlicového plynu v lokalitě Juzivska
na východě země.
Situace
jako před válkou. Přichází na
světovou scénu strašák
studené války?
Je
tedy
patrné, že Ukrajina je v zájmu
miliardového obchodu, čili byznysu, který kromě
jiného může oslabit dosavadní dominanci
ruských exportérů při vývozu
zemního plynu. Na jedné straně tady
došlo ke střetu obchodních zájmů, to
jsou aktivity těžařských společností, na straně
druhé k souboji o geopolitický vliv nad
Ukrajinou, což vyvolává obavy z
bezvýchodné situace mezi západem a
Ruskou federací. Moskva v tomto směru dala zřetelně najevo
svůj nesouhlas s politikou západu, která se
snaží oslabit stávající
převahu Ruska na trhu s energetickými surovinami.
Vzpomeňme
ještě jednou, co předcházelo první
světové válce? Spor o suroviny!
Energetičtí odborníci dnes hovoří o
zlomu v těžbě ropy a zemního plynu, tyto
strategické komodity (zdroje) doslova vysychají,
zatímco poptávka po ropných produktech
neúměrně roste. S tímto faktorem
ohrožující globální
ekonomiku koresponduje nárůst celosvětových cen
potravin, v důsledku čehož padají dříve
stabilní demokratické vlády, ale i
nedotknutelní političtí lídři.
Nikoliv
Ukrajina, nýbrž celý svět se
nachází v těžké letargii, o
které se zbytečně nemluví ani
nepíše. Bylo by poněkud
pošetilé si myslet, že události na
Majdanu byly vyvolány čistou touhou Ukrajinců po
evropské unii.
Nízká životní úroveň,
bujará korupce či neúměrná byrokracie
stála za svržením prezidenta Janukovyče, nikoliv
orientace vedená směrem k západu, jak je v
našich médiích záměrně
prezentováno. Mimochodem, z jakého důvodu se
Češi vyslovili v referendu pro vstup do EU, bylo to kvůli
panevropským ideálům, anebo
ekonomickým výhodám?
Boj
o
nerostné suroviny ve vší tichosti
započal, oficiálně se stále hovoří o
sporu EU s Ruskem, okupaci Krymu a tak podobně, ale ve skutečnosti jsou
to rozepře čistě ekonomického rázu.
Máme co do činění s krizí
pohonných hmot a surovin, nejde o demokracii či
lidská práva ukrajinského
národa, jak se neustále v tisku
uvádí.
Takže existuje oprávněný strach z eskalace tohoto
sporu, který se může zvrtnout v něco jiného než
je dosavadní politický konflikt, mezi Ruskem a
Ukrajinou. Nemá smysl strašit se hned
třetí světovou válkou, na druhou stranu bylo by
bláhové, ba přímo
trestuhodné se takového černého
scénáře neobávat!
Historické zkušenosti jsou v tomto směru
víc než alarmující, již jsem
výše popisoval vznik a příčiny
první světové války, jež se stala
prvním mnohonárodním konfliktem
všech dob, nutno dodat, bez dnešních
zbraní hromadného ničení.
V
souvislosti s touto krizí na Ukrajině, musím
zdůraznit, že se lidstvo pohybuje na velice tenkém ledě, a
kdybychom v zákoutí na vlastní oči
viděli, jak se již připravují jaderné střely,
jednak na ruské, tak i americké straně, měli
bychom potom oprávněnou hrůzu z vypuknutí
války globálního charakteru,
války jež by mohla zapříčinit jaderný
holocaust lidstva, míněno vážně a bez
nadsázky!
Záměrem
tohoto článku není kritika jedné či
druhé strany, spíše jde o apel k
zachování míru, kterého si
stále méně vážíme, což je
velmi znepokojující zpráva do
budoucích časů. Dne 28. července 1914 vyhlásilo
Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Tento den se nechvalně zapsal
do novodobých dějin lidstva, mluvíme-li o
první světové válce.
Šlo o konflikt, který zpočátku
vykazoval atributy lokálního sporu o
sféru moci, z něhož se posléze zrodila
první světová válka. 28. července
letošního roku (2014), tomu bude přesně 100 let,
kdy vzplanul první krvavý konflikt
globálního charakteru. Nemá
nás v souvislosti s ukrajinskou krizí tohle datum
(28.7.1914) před něčím závažným
varovat?
15.8.
2002 se na poli západně od anglického Winchesteru
objevil velice podivný kruh v obilí. V tomto
agrosymbolu byla vyobrazena postava mimozemšťana
držícího paměťový disk, ve
kterém byla napsaná zpráva v
binárním kódu. Znění
této zprávy se podařilo dokonce
rozluštit. Je zde napsáno: „Střeste se
těch, kdo falešné dary
přinášejí a kdo své sliby
porušují. Mnoho bude bolesti, však
stále je čas. Věřte, že tam venku je dobro. Cesta se
uzavírá.“
Ještě
bych k tomuto vzkazu rád dodal: „Pokud se
lidstvo
nezbaví všech hromadných
zbraní, den zúčtování bude
stále na obzoru!“
KONEC
REKLAMA