Světlo je odpovědí na vše
Když spíte, žijete? Ve spánkovém stavu nemáme vliv na život, nehýbeme se, nic netvoříme, asi jako bychom nežili, navzdory tomu, že dýcháme a bije nám srdce, mozek je aktivní apod. Účel a smysl našeho života je tím pádem poznání, z něhož vzejde uvědomění si toho, že se můžeme od virtuální reality a jejího klamu, co nám zakrývá zrak, odpojit a pocítit skutečné světlo doprovázené teplem.
Jak lze tohle pochopit? Jestliže jsme začleněni do této projekce a vyobrazených představ, potom Slunce není hvězdou, ale iluzí v našem potlačeném chápání promítaného světa. Tahle hvězda v tomto případě neexistuje, je logicky mimo dosah pole našeho působení, poněvadž nám ho virtuální projekce zcela zastiňuje, aby udržela na ni napojené jednotky pod kontrolou virtuálního snění, a to je spánek bez konce.
Kabala hovoří o čtyřech světech, které se nazývají:
■ Acilut
■ Beri'a
■ Jecira
■ Asija
Naším domovem je podle této nauky Asija, která představuje čistě materiální svět. Když se podíváme z pohledu VR na tyto rozdílné světy, můžeme je považovat za dimenze a úrovně vícečetných virtuálních realit. Od nejnižší až po nejvyšší VR, jsou tyto jednotlivé stupně mezi sebou odlišeny, a to především v intenzitě přijímaného světla.
Takže tu platí základní pravidlo; čím výše, tím bude intenzita záření silnější, protože se dostáváte ke zdroji vyzařování, zatímco u nižších stupňů v této posloupnosti bude síla světla slabší, neboť se od zdroje záření vzdalujete. Na nejvyšším bodě hory pociťujeme svit slunce vždy nejintenzivněji, oproti zamlženému údolí, v němž je slunečného záření (energie) nejméně.
Řekněme si to na rovinu, kdy nejčastěji spíme, ve dne nebo v noci? Jestli žijeme za podmínek permanentní tmy, tedy na pomyslném dně zamlženého údolí, je podle biologických potřeb přirozené, že probuzení nepřichází. Pakliže se chcete probudit, tak se musíte nějakým způsobem přiblížit k zmiňovanému zdroji světla, které vyčnívá nad zamlženým údolím, jehož paprsky skrze mlhovou clonu, nemohou na samé dno v plné své intenzitě dopadnout.
Na závěr bych ještě rád upozornil na důležitou skutečnost, jež souvisí s virtuální realitou a kvalitou přicházejícího světla, na němž jsou lidské bytosti závislé. Absence slunečního svitu významně poškozuje psychiku lidí, zhoršuje jejich dobrou náladu, vyvolává silnou únavu a je příčinou takzvaného deficitu vitamínu D.
I když nelze světlo materiálně uchopit, jeho působnost dobře vnímají i nevidomí lidé. Světlo je zdrojem energie, dokáže uzdravovat při nejrůznějších zdravotních problémech. Dokonce i v této realitě platí; čím je světlo čistější, o to víc je účinnější! Paprsky světla blahodárně povzbuzují účinky nervového systému a žláz.
Ze snu až k probuzení
Má-li být náš svět (Asija) v tomto kontextu nejspodnější úrovní ve sféře virtuální simulace, je nanejvýš jasné, že v této existenci postrádáme dostatek příchozího světla, což se negativně odráží v celé spící společnosti, respektive v pozitivních energiích a vědomí VR propojeného lidstva.
Na tomto světě panuje arogance a bezpráví, krutost s všudypřítomným egoismem, proto se ve dvacátém století odehrály dvě světové války, přičemž třetí je na spadnutí. A právě tohle vše souvisí s nedostatkem světla, proto máme podle kabaly dojít k určité nápravě, která míří od egoismu k potřebnému altruismu. To je ona cesta a řešení, jak dojít ze tmy ku světlu!
Tudíž stojíme na křižovatce, takže se můžeme vydat dvěma směry, buď k probuzení nebo ještě hlubšímu spánku. Na počátku tohoto tématu jsem psal cosi o nástupu virtuální reality, která zanedlouho převezme kontrolu nad touto stávající civilizací. To znamená, pokud se vydáme cestou virtuální reality, propadneme se ještě do hlubšího spánku.
V opačném případě, když následujeme cestu světla, oslabíme tím významně účinky VR, neboť pocítíme skutečné teplo. Jestli si stvoříme repliku virtuální reality, a to v rámci této skryté a nepociťované VR, oddálíme se od primárního zdroje vyzařovaného světla, čímž je původní simulace, kterou kabala považuje za nejvyšší svět ACILUT.
Je zřejmé, že ve vyšších světech obdržíme více světla, a více světla v nás posiluje altruismus, tj. nezištné jednání ve prospěch druhých. Jedině s pomocí altruismu získáváme hořejší světlo, a tím se utlumuje tmou vyživovaný egoismus. Mějme stále na paměti, že na jakémkoliv vrcholu je světla vždy nejvíce, proto bychom měli napodobovat stromy a rostliny, konkrétně jejich růst za světlem, neboť to je jediný cíl v této nejisté pouti, kterou nazýváme zázrak života!
Nový plod, který se objevil na stromě, je velmi nevzhledný a hořký a nic nenaznačuje jeho budoucí stav, kdy se stane chutným a krásným. Ba co víc, čím nevzhlednější je stvoření v procesu svého vývinu, čím je tento proces obtížnější a delší, tím vyššího výsledku dosahuje. Avšak ten, kdo nemá možnost vidět konečný výsledek, činí nesprávné závěry, když pozoruje mezistavy. A tak ke správnému rozhodnutí mohou dospět jen ti, kdo jsou seznámeni s konečným stavem stvoření.
Pokud jste se dočetli až sem, pak nic nebrání tomu, aby to jakémukoliv čtenáři umožnilo lepší porozumění, v čem tkví prospěšnost a síla kabaly, která je z jiného úhlu pohledu důkazem a nejvěrohodnějším popisem situace (virtuální reality), potažmo našeho nevědomého umístění v tomto dokonale vyprojektovaném prostředí oklamané lidské mysli. Cesta do Acilutu vede přes světlo a lásku, altruismus, popřípadě naslouchání. Jinými slovy řečeno, jen probuzení nás dokáže přivést zpět k životu, rovněž k vytracené a zapomenuté skutečné realitě.
KONEC